Posledních několik let jsme svědky snahy České národní banky o zchlazení přehřátého realitního trhu restrikcí hypotečních úvěrů. Dalo by se říct, že regulátor hází bankám, které jsou při úvěrové chutí klacky pod nohy a snaží se tak brzdit úvěrování realitního trhu. Restriktivní kroky jsou jak přímé – požadavek na vyšší poměr vlastních zdrojů kupujícího (aktuálně 20%), omezení výše dluhu vůči průměrnému ročnímu příjmu (od října 2018), tak nepřímé – díky aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru se výrazně zvýšila rizika bank vůči spotřebitelům. Banky jsou povinny žadatele o úvěr více prověřovat a případné pochybení na ně může mít tvrdý dopad.

Všechny tyto kroky jsou vyvolány skokovým zvýšením cen bytů ve velkých městech, které je s vysokou pravděpodobností dáno levnými hypotečními úvěry, nízkou nezaměstnaností a omezenou mírou nové výstavby.

Je však nutné si uvědomit, že byť ceny bytů strmě rostou, tak segment rodinných domů a pozemků umístěných mimo metropole nikterak závratný růst nevykazuje. Díky úvěrové politice ČNB jsou však kupující v tomto segmentu zahrnuti do stejného „pytle“ jako zájemci dychtící po bytech ve městech. Kroky centrální banky tak do budoucna mohou přinést celkové ochlazení realitního trhu nejen u bytů, ale právě i u rodinných domů či pozemků.